Od sázecí kasy k otisku: jak vzniká tisková forma a co se s ní děje pod tlakem
Didundo shromažďuje dílenské poznámky o knihtisku: o kovových literách a jejich uložení v kase, o výplňkovém materiálu a klínech, o přípravě formy, roztírání barvy, hloubce otisku a o tom, proč se stejná sazba na dvou papírech chová pokaždé jinak.
Knihtisk jako sled rozhodnutí, ne jako nostalgie
Knihtisk je technika tisku z výšky: barvu přijímá jen to, co v tiskové formě vyčnívá nejvýš — obraz písmene, linka, štoček. Všechno ostatní musí zůstat pod úrovní tisku, jinak se to na papíře objeví jako nechtěná stopa. Z toho jednoduchého principu plyne většina praktických starostí v dílně: jak vysoko co stojí, jak pevně to drží pohromadě a jak silně na to stroj zatlačí.
Texty na těchto stránkách sledují jednu formu od okamžiku, kdy sazeč vytáhne první literu z kasy, až po chvíli, kdy se sazba rozebere a litery se vrátí do přihrádek. Mezi tím je řada kroků, které se dají popsat věcně: měření, vyrovnávání, zkoušení otisku, opravy. Nic z toho není tajemství, jen soubor návyků, které se v praxi vyplácejí.
Osm okruhů
- sázecí kasa, kegl, výška písma a čtení liter po hmatu
- špony, výplňkový materiál a mezerování řádků
- uzavření formy do rámu, klíny a zkouška zvednutím
- příklopový lis a plochý stroj: rozdíly v přítlaku
- příprava, vyrovnání tlaku a soutisk
- konzistence barvy a její roztírání na válcích
- volba papíru a hloubka otisku
- tisk na několik průchodů, rozmetání a péče o litery
Popisy vycházejí z běžné dílenské praxe ručního knihtisku. Konkrétní hodnoty se liší podle stroje, stáří liter a papíru, proto je vždy nutné ověřit je zkušebním otiskem.
Kasa, litera a to, co se dá poznat prsty
Kovová litera je hranol s reliéfním obrazem znaku na horní ploše. Pro práci jsou důležité tři míry: výška písma, tedy vzdálenost od patky k tiskové ploše, která musí být v celé formě stejná; kegl, tedy tloušťka hranolu ve směru řádku, jenž určuje velikost stupně; a šířka, která se u každého znaku liší. Na boku litery je zářez — signatura. Sazeč podle něj pozná dotykem, že litera leží ve sázítku správnou stranou nahoru, aniž by musel číst zrcadlově obrácený obraz.
Litery jsou uloženy v kase, mělké zásuvce rozdělené na přihrádky. Rozdělení není abecední: nejčastější znaky mají největší přihrádky nejblíž ruce. V českém prostředí to znamená prostor navíc pro znaky s háčky a čárkami, které se v jiných jazykových sadách nevyskytují a v běžné písmové sadě jich bývá málo. Než se pustíte do delšího textu, vyplatí se spočítat, zda pro něj v kase vůbec je dost potřebných liter — u opakovaného znaku ve dvou sloupcích to bývá důvod, proč sazba uprostřed uvázne.
Na co se dívat při odebírání sazby
- otlučené patky a hrany: taková litera nedosedne a v otisku vytvoří stín;
- zaoblený obraz písmene — známka opotřebení po mnoha tiscích;
- zbytky zaschlé barvy v protáhlých místech kresby;
- litery z jiné sady, které mají odlišnou výšku písma;
- zaměnitelné znaky, které se v přihrádkách snadno smíchají.
Sazba se skládá do sázítka nastaveného na šířku sloupce, řádek po řádku, zleva doprava, přičemž hotový text stojí obráceně a vzhůru nohama. Číst korekturu přímo ze sazby je návyk, který přichází až po čase; zpočátku je poctivější udělat si zkušební otisk.
Špony, výplňkový materiál a uzavření formy do rámu
Mezi řádky se vkládají špony — nízké kovové nebo dřevěné proužky, které nedosahují tiskové výšky, a proto se neotisknou. Jejich tloušťka určuje proklad, tedy vzdálenost mezi řádky. Menší mezery uvnitř řádku vyplňují mezerníky a kvadráty; větší plochy, které mají zůstat prázdné, se vyplňují většími kusy výplňkového materiálu. Cílem není jen dodržet rozměry, ale hlavně to, aby se sazba nikde nemohla pohnout.
Hotová sazba se přenese na tiskovou desku a obestaví se výplňkovým materiálem tak, aby ji rám sevřel ze všech čtyř stran. Sevření obstarají klíny nebo zavírací zámky, které se dotahují postupně a střídavě, ne jeden až nadoraz. Nadměrné utažení je stejně škodlivé jako volná forma: sazba se vyklene, řádky se vytlačí nahoru a pod tlakem se poškodí obraz písmene.
Zkouška před vložením do stroje
- Formu opatrně nadzvedněte za rám o několik centimetrů nad podložkou — nic nesmí vypadnout.
- Přejeďte dlaní po povrchu sazby: řádky mají tvořit rovnou plochu bez vyčnívajících kusů.
- Zkontrolujte, zda žádný výplňkový materiál nevystoupil nahoru; při dotahování se rád vysouvá.
- Ověřte, že mezi rámem a sazbou nezůstal volný pohyb v příčném směru.
- Po prvním zkušebním otisku klíny znovu dotáhněte — sazba si vždy trochu sedne.
- Výška písma
- Míra od patky litery k tiskové ploše. V jedné formě musí být jednotná, jinak část textu tiskne slabě a část příliš.
- Špona
- Nízký proužek vkládaný mezi řádky; určuje proklad a v otisku není vidět.
- Výplňkový materiál
- Kvadráty, mezerníky a větší kusy, které vyplňují netiskové plochy a drží sazbu na místě.
- Zavírání
- Sevření formy v rámu pomocí klínů nebo zámků, které z volné sazby udělá přenosný celek.
- Příprava
- Vyrovnání přítlaku podložením tenkého papíru pod místa, která tisknou slabě.
- Soutisk
- Přesné navázání dalšího průchodu na již vytištěný obraz.
Příklopový lis a plochý stroj
Příklopový lis přitlačuje celou plochu formy najednou: deska s papírem se sklopí proti sazbě a v okamžiku dotyku působí tlak všude současně. Odtud plyne jeho hlavní omezení — čím větší plocha sazby, tím větší sílu stroj potřebuje. Plné plochy a velké štočky proto na malém příklopovém stroji tisknou nerovnoměrně, zatímco krátký text nebo drobná akcidence vyjdou téměř bez potíží.
Plochý stroj pracuje jinak: forma leží na pohyblivém loži a papír se přes ni převaluje válcem. Tlak působí v úzkém pruhu, který postupuje po formě, takže síla potřebná v jednom okamžiku je podstatně menší. Rozsáhlejší sazba se tak dá vytisknout rovnoměrněji, ale nároky na přesné ustavení formy a na vedení papíru jsou vyšší.
Praktický rozdíl při zkoušení
- na příklopovém stroji se nerovnoměrnost projeví jako slabší roh nebo okraj;
- na plochém stroji spíš jako pruh napříč archem ve směru pohybu válce;
- u obou platí, že první tři archy nejsou reprezentativní — barva se teprve ustálí;
- drobné písmo snese menší tlak než plocha téže velikosti;
- čím dál od středu formy, tím pečlivější musí být příprava.
Ustavení formy, příprava a soutisk
Než začne skutečný tisk, je třeba vyřešit dvě různé věci. První je poloha: kam přesně na arch obraz dosedne. Řeší se ustavením formy v loži nebo na desce a dorazy, o které se papír opře vždy stejnou hranou. Doraz je jediná záruka opakovatelnosti — bez něj se každý arch položí o kousek jinam a jakýkoli další průchod přestane sedět.
Druhou věcí je vyrovnanost přítlaku. I pečlivě uzavřená forma tiskne na některých místech slaběji: litery mají různé opotřebení, podložka není dokonale rovná, papír má rozdílnou tloušťku. Postup je jednoduchý, jen zdlouhavý: udělá se zkušební otisk, proti světlu se prohlédne, kde je kresba slabá, a pod příslušné místo se přidá tenký papír. Přidává se po jedné vrstvě, mezi jednotlivými kroky se vždy znovu tiskne. Když se přidá příliš, projeví se to protlačením na rubu a rozšířením tahů písma.
Kontrolní body před nákladem
- doraz drží papír bez pohybu a vrací arch vždy do stejné polohy;
- otisk je čitelný rovnoměrně v rozích i uprostřed;
- okraje formy netisknou stínem výplňkového materiálu;
- tlak je právě takový, aby byla kresba plná, ne aby se prolomila;
- vytištěný arch se dá založit na sušení bez rozmazání.
Přípravu se vyplatí uschovat spolu s formou nebo alespoň zaznamenat, kolik vrstev bylo kde přidáno. Při opakovaném tisku téže sazby ušetří tato poznámka hodinu práce, i když se stroj mezitím používal na něco jiného.
Konzistence barvy a její roztírání
Barva pro tisk z výšky je hustá a lepivá. Nanáší se v tenké vrstvě, kterou musí válce nejprve rozdělit na sotva znatelný film.
Malé množství barvy se rozetře po barevníku a válce ji přebírají a znovu rozdělují. Teprve když deska vypadá matně a rovnoměrně, má smysl pustit stroj na formu.
Nejčastější chybou začátku je barvy příliš. Nadbytek se usadí v úžlabích kresby, uzavře protilehlé tahy písmen a drobné znaky se změní v skvrny. Poznat se to dá i bez lupy: obrys písmene je rozpitý, kolem tahů vzniká lem a na rubu předchozího archu ve stohu se objevuje otisk. Ubírat je snadné — kus barvy se z válců sejme a chvíli se tiskne naprázdno.
Opačný stav vypadá jinak: kresba je šedá a přerušovaná, plochy mají mrakovitý povrch. Tady nepomůže víc tlaku, ale víc barvy a delší roztírání. Zvyšování tlaku místo doplnění barvy je typická záměna příčiny za následek a končí poškozenými literami.
Roli hraje i teplota dílny. V chladu barva tuhne, hůř se přenáší a plochy vycházejí nerovnoměrně; v teple naopak řídne a snadněji zabíhá. Ve stejné dílně se proto stejné nastavení chová v zimě a v létě jinak, což je dobré vědět dřív, než začnete hledat chybu ve stroji.
Rychlá diagnostika otisku
- rozpité obrysy a zalité vnitřní plochy — barvy je moc;
- šedá, přerušovaná kresba — barvy je málo nebo je špatně rozetřená;
- tmavší okraj a světlejší střed — nerovnoměrný přítlak, ne barva;
- otisk prosvítající na rub — příliš velký tlak nebo měkký papír;
- drobné světlé tečky ve ploše — nečistoty nebo prach na formě.
Hloubka otisku a volba papíru
Hmatatelný reliéf je dnes na knihtisku ceněn, historicky ale platil za vadu: dobrý tisk byl ten, který ležel na povrchu papíru a nedeformoval jeho rub. Obě polohy jsou legitimní, jen je třeba vědět, kterou sledujete, protože každá vyžaduje jiný papír a jiné nastavení tlaku.
Měkký, objemný papír s vysokou gramáží přijme hlubší otisk bez toho, aby se prolomil. Hladká tenká papírovina reliéf nedrží, zato dá ostrou kresbu i u drobného stupně. Papíry se strukturou povrchu vyžadují buď vyšší tlak, nebo důkladnější přípravu, jinak zůstanou v prohlubních povrchu nedotištěná místa.
Tlak není nástroj k opravování jiných chyb. Když se sazba tiskne slabě, protože je barvy málo nebo je forma nerovná, přidání tlaku problém jen zamaskuje a zaplatí se za to opotřebením liter. Litery se tlakem otupují nevratně, a to nejrychleji u tenkých tahů a serifů.
Čeho si všímat na papíru
- gramáž a objem: kolik reliéfu papír unese;
- směr vlákna: ovlivňuje průtah archu a rovinnost po tisku;
- vlhkost: příliš suchý papír se pod tlakem hůř tvaruje;
- povrch: hladký pro drobné písmo, strukturovaný pro větší stupně;
- chování barvy: savý papír barvu vtáhne, uzavřený ji nechá schnout déle;
- rezerva archů navíc pro nastavení a průběžné zkoušky.
Vždy stojí za to udělat zkoušku na tom papíru, na kterém se bude tisknout náklad. Nastavení vyladěné na jiné papírovině se přenést nedá.
Tisk na dva a více průchodů
Každá barva se v knihtisku tiskne samostatně. Náklad projde strojem tolikrát, kolik je barev, a mezi průchody se forma mění nebo se vymění barva na válcích. Přesnost navázání je otázkou dorazů a trpělivosti: papír se musí vždy opřít touž hranou a týmž rohem, jinak se druhá barva posune.
Rozumné je počítat s tím, že se papír mezi průchody mírně změní. Po prvním tisku bývá zvlhčený barvou a stlačený tlakem, což může vést k nepatrné odchylce rozměru. Proto se u vícebarevných prací navrhuje sazba tak, aby drobný posun nebyl na závadu — barvy se raději nechají volně vedle sebe než přesně na doraz.
Postup, který se osvědčuje
- Tiskne se nejdřív barva s největší plochou, potom detaily a text.
- Mezi průchody se nechá arch důkladně proschnout; doba závisí na papíru a barvě.
- Stoh se nesuší přiklopený, ale rozložený nebo prokládaný.
- Před druhým průchodem se znovu ověří doraz na několika archech z různých míst stohu.
- Zkušební archy se zakládají zvlášť, aby se nedostaly do nákladu.
Podobně se postupuje i tehdy, když se jednou barvou tiskne text a podruhé linka nebo štoček. Rozdělení do dvou průchodů někdy vyřeší i to, co by jinak vyžadovalo příliš velký tlak najednou.
Rozmetání sazby a péče o litery
Když je náklad hotov, forma se rozebírá. Nejdřív se povolí klíny a sazba se vyjme z rámu, potom se očistí od barvy, dokud je ještě celistvá — čistí se snadněji sevřená než rozsypaná. Teprve pak se rozmetá, tedy vrací po řádcích do přihrádek kasy. Rozmetání není mechanická práce: chybně zařazená litera se najde až za týden uprostřed jiné sazby, kdy už není jasné, odkud pochází.
Litera je spotřební materiál s dlouhou, ale konečnou životností. Poškozuje ji hlavně nadměrný tlak, zaschlá barva, vlhko a hrubé zacházení při rozebírání formy. Uložení v suchu a čistotě prodlouží použitelnost sady o mnoho let.
Závěrečná rutina
- očistit sazbu, dokud drží v rámu;
- nenechávat barvu zaschnout v kresbě liter;
- rozmetat po řádcích a soustředěně, ne po hrstech;
- zaměnitelné znaky kontrolovat podle signatury;
- poškozené litery vyřadit stranou, ne zpět do kasy;
- špony a výplňkový materiál třídit podle tloušťky;
- válce a barevník očistit dřív, než barva ztuhne;
- kasy nechávat zavřené proti prachu.
Napište nám
Didundo je informační a redakční projekt. Neprodáváme materiál ani nezajišťujeme tiskové zakázky; publikujeme pouze texty o knihtisku. Pokud v některém popisu chybí souvislost, narazili jste na nepřesnost nebo máte námět na téma z dílenské praxe, napište na [email protected].